Ing. Peter Kováčik: Svěřenské fondy jsou po čtyřech letech známější. Úřady přesto neví, jak některé situace řešit

Když v roce 2014 vznikaly první svěřenské fondy v České republice, Ing. Peter Kováčik, ředitel zákaznického servisu ve společnosti Svěřenská správa, byl u toho. Dnes patří k předním expertům na trusty v tuzemsku a je v kontaktu s každodenní praxí. „I když jsou svěřenské fondy známějším institutem než před čtyřmi roky, některé instituce, například banky nebo úřady, si pořád ještě s určitými požadavky neumí poradit. Při jednání se třetími stranami fondům výrazně pomohla povinnost registrace,“ říká v rozhovoru.

V segmentu svěřenských fondů se pohybujete od samého začátku. Jak hodnotíte dosavadní vývoj trustů v České republice?

Na počátku byly svěřenské fondy prakticky neznámým institutem a neexistovaly žádné praktické zkušenosti s jejich využitím. Za uplynulé čtyři roky se povědomí o trustech rapidně zvýšilo, a to jak u zájemců o trusty, tak u úřadů a institucí, s nimiž každý svěřenský fond přichází do styku. Díky tomu vidíme, že se postupně začíná vytvářet ustálená praxe. Svěřenské fondy prošly vývojem od úplně neznámého, tajemného, obávaného a někdy i zatracovaného institutu až do dnešní situace, kdy podle mého názoru začínají získávat postavení standardního institutu pro správu majetku. To podtrhují i čísla. Ke konci srpna bylo v České republice evidováno 881 svěřenských fondů.

Stále existuje mýtus, že svěřenské fondy jsou záležitostí horních deseti tisíc. Vyvrátíte ho?

Je pravdou, že nejčastěji se o svěřenské fondy zajímají movitější klienti, protože právě tato vrstva aktivněji řeší otázky, na něž mohou trusty odpovědět. Většinou jde o ochranu majetku nebo jeho mezigenerační transfer. Svěřenské fondy ale stále častěji zakládají i lidé s běžným majetkem v hodnotě jednotek milionů, kteří potřebují například ochránit nemovitosti, jež by zdědili potomci v exekuci. Nebo chtějí zamezit propadnutí majetku státu a raději mu určí bohulibější osud.

Jste v každodenním styku s klienty. Kdo jsou zakladatelé svěřenských fondů v Česku? Z jakých důvodů svěřenské fondy zakládají?

Naším typickým klientem je podnikatel, jenž nashromáždil majetek a je si vědom podnikatelských rizik, jež by ho mohla ohrozit. Nejčastějším motivem zakládání svěřenských fondů je tedy ochrana majetku. S tím jde ruku v ruce otázka převodu majetku na další generace – zakladatel svěřenského fondu si totiž může stanovit určité podmínky svých dědiců, jako je například věk, vzdělání nebo řádně vedený život. V tomto ohledu je svěřenský fond vhodným institutem, protože umožňuje nastavit pravidla plnění velmi flexibilně.

S jakými netypickými případy založení svěřenských fondů jste se setkal?

Popravdě se setkávám hlavně s těmi typickými. Svěřenský fond samozřejmě není vhodný pro každou situaci. A pokud nás klient s netypickým požadavkem osloví, snažíme se hledat jiné, vhodnější řešení. Typickými situacemi, pro které je svěřenský fond vhodný, je už zmíněná ochrana majetku před vnějšími vlivy, individuální úprava dědictví, částečná anonymizace majetku, zajištění péče o zakladatele v situaci, kdy už toho není sám schopen, charitativní aktivity a další. V neposlední řadě se trusty využívají za účelem správy investičního majetku.

Založení svěřenského fondu je poměrně složitá záležitost. Můžete ve zkratce přiblížit proces postupu?

Vždy začínáme podrobným rozborem životní situace zakladatele a detailně rozebíráme, čeho chce založením svěřenského fondu dosáhnout, jak si představuje, že bude trust fungovat v různých situacích, zejména těch krizových. Postupně vytváříme požadovanou strukturu fondu. Tu následně testujeme na různých typových situacích, abychom se ujistili, že v nich svěřenský fond obstojí. Sestavenou strukturu následně předáváme právnímu oddělení, které ji z „lidské“ řeči transformuje do řeči právní – v této chvíli vzniká statut svěřenského fondu a související dokumentace. Ta se následně ladí až do finální podoby. Následují administrativní kroky založení svěřenského fondu. Mezi ně patří návštěva notáře, kde statut dostane zákonem požadovanou formu notářského zápisu, zároveň je třeba jmenovat správce a na závěr následuje zápis svěřenského fondu do rejstříku. Tím se celý proces završí.

S jakými překážkami nebo komplikace se při zakládání trustů setkáváte?

Rozdělil bych je na dvě skupiny. První oblast je zarámovaná skutečností, že svěřenský fond je pořád nový institut a má řadu neprobádaných zákoutí. Na hodně otázek zatím existují pouze právní názory, ale jaká by byla praxe, například v případě soudního sporu, zatím nikdo neví. Proto musíme postupovat opatrně a zvažovat různé scénáře. Druhou skupinou je neznalost trustů, respektive nerozvinutá problematika u třetích stran – například bank, pojišťoven, dodavatelů služeb a také u některých úřadů, jež si s určitými požadavky zkrátka ještě neumí poradit, jelikož se s nimi nesetkaly. 

Jak vnímáte povinnost registrace svěřenských fondů? Je už tento proces zaběhnutý a ustálený? Jak pracují rejstříkové soudy?

Rejstřík vnímám jako krok správným směrem, protože pomohl institut svěřenských fondů standardizovat, a to hlavě vůči třetím stranám, pro něž jsou nyní trusty lépe uchopitelné. Třetí strany totiž nyní jednají s entitou, která má identifikační číslo, lze získat výpis fondu z rejstříku, v němž je uvedeno, kdo je správcem fondu a jaké má oprávnění k jednání, což zvyšuje jeho transparentnost. Co se týká samotného zápisu svěřenských fondů do rejstříku, tak situace je nyní daleko lepší než počátkem roku, kdy některé zápisy trvaly i měsíce. Nyní již notáři celkem obratně provádí přímé zápisy, takže celý proces je otázkou několika dní.

Jací odborníci se zakládáním trustů v ČR zájemcům pomáhají? Jaká je jejich kvalifikace?

Na kvalitním založení svěřenského fondu by se mělo podílet více profesí. Vše by mělo začít konzultací se svěřenským poradcem nebo koučem, jenž se zakladatelem podrobně rozebere jeho potřeby a požadavky, správně pochopí životní situaci, záměry zakladatele a pomůže sestavit strukturu fondu. Někdy je těchto poradců i více, protože je potřeba různých úhlů pohledů, například ekonomických, daňových, ale i psychologických, filosofických a podobně. V celém procesu je rozhodně nezbytný právník, notář a v neposlední řadě i svěřenský správce, pokud se zakladatel rozhodne pro využití profesionála.

Na kolik obecně vyjde založení trustu?

Velmi hrubě mohu říct, že je to mezi padesáti až sta tisíci korunami. Vše záleží na náročnosti zadání, respektive na životní situaci a množství posudků, jež se musí vypracovat. Na některých svěřenských fondech pracujeme více než rok, protože jejich strukturování je náročné, a hlavně – zakladatel si až postupně uvědomuje hloubku, do níž je potřeba jít. Finanční náročnost založení takového svěřenského fondu je pochopitelně vyšší než u trustu, který řeší typovou situaci a je hotový v řádu týdnů.

Zmínil jste profesionálního správce. Doporučujete ho svým klientům? Stává se totiž, že za správce fondu si lidé zvolí někoho z rodiny. Jaké jsou výhody a nevýhody tohoto řešení?

To záleží na situaci. Nejčastěji si zakladatelé chtějí ponechat nad svěřenským fondem určitou kontrolu, proto se stávají sami i správci. V takovém případě ale zákon vyžaduje, aby byl jmenován ještě další správce, který nebude ani zakladatelem, ani obmyšleným. V tomto případě se často využívá profesionál, jenž splní roli tohoto „nezávislého“ správce a současně do správy fondu přináší odbornost, kterou zakladatel nemá. Zakladatelé si pochopitelně volí správce, k nimž mají maximální důvěru, proto jsou osoby z nejbližšího okolí samozřejmě nasnadě. Výhody a nevýhody asi nikoho nepřekvapí – profesionální správce přináší nezávislost a nestrannost, ale je to pořád „cizí“ člověk. Blízkost příbuzného nebo přítele může být jak výhodou, tak i nevýhodou, pokud se například vzájemné vztahy časem zhorší.

 Autor článku: Ing. Peter Kováčik, ředitel klientského servisu ve společnosti Svěřenská správa